NiKoLcIn BlOgIsEk

V¨ŽDYCKY VIM CO CHCI!
 

STRASIDELNE PRIBEHY

STRASIDELNE PRIBEHY
Byla temná,bouřlivá noc. Mraky potemňovaly nebe. Brigitte ležela v posteli a urputně se snažila usnout. Neměla bouřky ráda a nejradši by je zaspala. Cítila to ve vzduchu. Dnes se něco stane. Něco co jí navždy změní život. Každou minutu se převalila na jiný bok a stále nemohla jen zavřít oči a usnout. Nějaká síla ji nutila držet oči otevřené a jakmile by je alespoň na vteřinu zavřela,stalo by se něco,čeho by navždy litovala. Tak Brigitte stále jen ležela a dívala se na skříň a na stůl,na lampu a na......okno. V okně uviděla temnou tvář. Dost ji to vyděsilo. Posadila se na posteli a znovu se odvážně podívala k oknu. Tvář byla pryč. Brigite zatřepala hlavou a zpátky si lehla. Neuběhla ani minuta a Brigitte z okna uslyšela hlas. Šeptal jí něco stále dokola. Chvíli se zaposlouchala a pochopila co hlas říká. Chce aby ho následovala nebo se stane něco jejím blízkým. Brigitte se polekala. Nechtěla aby se kvůli jejímu strachu stalo něco třeba mámě nebo tátovi. S malou dušičkou vstala z postele a skočila do bot. Pak vylezla oknem ven. Málem přestala vidět jak se vylekala. Vedle ní stála v tu chvíli prapodivná postava. Byla temná,nebylo jí vidět do tváře,ale jediné co Brigitte na postavě zpozorovala,bylo že měla pouze bělmo v očích. Brigitte ze sebe nebyla schopna vydat ani hlásku. Klepala se hrůzou. Nemohla poznat zda se postava dívá na ní nebo někam jinam. Postava mávla rukou a nastárlým hlasem zašeptal: "pojď za mnou...dělej!". Vyrazila a Brigitte klusala za ní. Brigitte byla jako v transu. Dívala se stále jen na tu postavu. Šli asi 20 minut. Chvíli po louce,která vypadala v noci děsivě a taky lesem do kterého jednu chvíli odmítla Brigitte jít,ale postava znovu začala vyhrožovat a to ji přemluvilo. Začalo tiše hřmít a bouřka pomalu sílila. Brigitte se zastavila. Z bouřek má panickou hrůzu. Padla na zem a začala vzlykat. Už nto dále nevydrží. je bouřka,noc a ona kráčí s neznámou postavou s bělmem v očích a vyhrožovacími návyky lesem. Postava se otočila a opět zašeptala: "támhle je náš cíl". Brigitte vzhlédla. Opravdu tady les končil. Brigitte spatřila děsivý dům. Klepala se víc než předtím. Postava se sklonila k Brigitte a začala vysvětlovat: " v tom domě mučí můj zlý bratr,váš bratranec tvou sestru a tvého bratra. Musíš mu v tom zabránit. Hned!" Brigitte se chtěla postavě podívat do očí,ale...byla pryč. No to snad ne. Brigitte byla na zhroucení. Kde to vůbec je? Své sourozence milovala a přece je nenechá zemřít? Na nejistých nohách vkročila do rozpadajícího domu. Po stěnách byla spousta krve. projela vyděšeným pohledem první pokj. Chtěla vykřiknout a utéct odsud,ale nemohla!!Nešlo to. Jako by přišla o hlas. Na zemi v koutě něco leželo. Byla tma. Brigitte se k věci přiblížila a sklonila se k ní. Najednou se hrdlo uvolnilo a ona začala ječet hrůzou. Ležela tam ruka. Také nohy povolily a Brigitte v šoku utekla do dalšího pokoje. Ten byl koncem jejího trápení v domě. Uprostřed pokoje stál muž,nejspíše bratranec a v rukách držel dvě hlavy. Její sestry a bratra. Tohle Brigitte nevydržela a zkácela se na zem. Dále nikdo neví co se stalo. Najednou se Brigitte probudila v nemocnici. Vedle ní seděla její maminka a tatínek. Oba dva se na ní utrápeně dívali. Brigitte už nikdy nebude schopna vnímat okolí,utrpěla šok ze kterého se už nedostane. Už nikdy se nedozví co se skutečně stalo ,ale vy se to dozvíte. Oba synové Brigittiny tety Anny si vyrazili ny výlet. Už mnoho lidí mělo podězření že něco nění s jedním z bratrů v pořádku. S Philem. Muselo se mu něco stát v hlavě a měl stále větší chuť zabíjet. Nejdříve zabil svého bratra Michaela a vyškrábal mu obě oči.Pak se dostal jednoduše do domu Brigitte. Měl klíč. Unesl dva sourozence. Brigitte se na noc vždy zamykala a Phil se proto nedostal k ní do pokoje. Vystačil si tedy s těma dvěma a odvezl je do starého domu. Přes všechnu snahu kterou Brigitte vynaložila všechno dopadlo špatně. Kdo jí ale přivedl k domu a vysvětlil že její sourozenci potřebují pomoc. Stačilo přijít o pár minut dříve a mohli žít. Vrah odnesl hlavy a Brigitte před dveře briggitina domu a tam je ráno našel Briggitin táta. Byla to skutečně děsivá příhoda na kterou vzpomíná celé město s hrůzou a také si každý pokládá otázku zda vraha chytili,jestli ne......však víte co by se mohlo stát.


Byl krásný,slunný den.Chlapec jménem Petr se vydal na procházku po hřbitově se svou kamarádkou Janou.Vesele si vykračoval a ani si nevšiml,že se Jana náhle zastavila.Až když byl hezkých pár metrů od ní,prudce sebou trhl a zakřičel na ni:,,Pojď přeci!"Jana zavrtěla hlavou a tak se Petr otočil a pospíchal za ní.Požadoval po ní vysvětlení,proč nechce jít dál.Ale Jana jen dále tupě zírala Petrovi přes rameno.Její vyděšený výraz Petra přiměl otočit se opravdu pomalu a opatrně.Vždyť nikdy nevíte,co vás na hřbitově potká.Petr se tedy otočil a uviděl...stařenu nesoucí luční kvítí na hrob svého muže.,,A co tě na tý stařeně tak vyděsilo??"Ušklíbl se Petr.Ale Jana stále se zděšeným výrazem v očích odpověděla:,,Ale já nevidím žádnou stařenu..."Petr se otočil znova a stařena tam nebyla.Dokonce kvítí na hrobě bylo stále ještě suché.Jana ale v řeči pokračovala:,,Já se dívám na tu sochu."Petr sochu také viděl.Byla to socha,postavená na náhrobku toho muže,kterému stařena nesla kvítí.Petrovi nepřipadala zvláštní.Byla to socha draka skříženého se lvem,byla na Janu a Petra dost veliká,to ano.Ten kříženec draka a Lva seděl na balvanu podpírajícím starou náhrobní desku.Socha byla celá černá a "tvor"měl hrozivě vyvalené oči a dokořán rozevřenou tlamu.Stejně ale nebyla zvláštní.Petr už se nechtěl dál ptát.Měl Jany pokrk,skazila mu procházku nesmyslným mumláním o jakési soše a zpochybnila jeho tvrzení o stařeně.Proto se tedy vyhoupl soše na hřbet a zakřičel:,,Hijé!Hijé!"Jako na koni.,,Né!To nesmíš!"Křičela Jana,což Petra přimělo k tomu,aby ještě více hulákal a dováděl.Naštěstí na hřbitově nikdo nebyl.Jinak by měl Petr pěknou polízanici a to hlavně z toho důvodu,že "tvorovi"ulomil kus ocasu.,,Podívej,co jsi udělal!"Rozzlobeně vřeštěla Jana.,,Ále!"Odpověděl znechuceně Petr.,,Radši pojď,než nás tu někdo uvidí!"Navzdory Petrovu ptačímu mozečku,v jednom měl pravdu-,,Nikdy nevíte,co se skrývá na hřbitově..."Tu noc byla hrozná bouřka.Elektřina nešla a tak Petrova maminka uložila svého kloučka o něco dřív.Měla perný den a tak si vzala prášky na spaní a usla,jako když ji do vody hodí.Petrův tatínek s nimi nežil.Odešel,když byly Petrovi pouhopouhé dva dny a vzal si svoji milenku na Floridě.A zrovna tu noc Petr o otci intenzivně přemýšlel.Prostě ho nemohl dostat z hlavy...a zrovna tak tu stařenu-je možné,že ji Jana přehlédla?Vždyť stařena šla právě před tou sochou,na kterou se Jana dívala.Nebo ho chtěla jen tak potrápit?Petr měl různé myšlenky na různé věci.Například:"Co to bylo za otce,když odešel za milenkou?Jana má přece moc hodného otce,tatínkové vždycky nejsou takoví?"Po tom vyčerpávajícím přemýšlení konečně usnul.Probudilo ho jemné šimrání na chodidlech.Jakoby to odněkud znal a zároveň neznal...Najednou zazvonil telefon.Mamka spala,tak ho vzal sám,myslel si sice,že to je omyl,ale bál se,že by opakované vyzvánění telefonu probudilo jeho maminku.Zvedl telefon a potichu řekl:,,Tady Petr Pavlíček!"V telefonu to zapraskalo a ozval se tam někde vdáli i ženský hlas,který potichu a s určitým pobavením mluvil asi někde u ucha volajícího.Hlasu ale nebylo rozumět...Konečně se ozval volající.Měl drsný mužský hlas.Řekl jen:,,Synu...Mám tě rád a maminku taky.Chci abys to věděl a nepokládal telefon."Petr se zhruba po dvou a půl minutě zmohl na pár slov:,,Kdo je to tam s tebou??"Volající odpověděl:,,To je Ruth.Moje milenka."Petr zmateně odpověděl:,,Vy nejste manželé?",,Ještě ne..."Se zpožděním odpověděl volající.Petr by mluvil dál,ale zapraskání v telefonu se nyní ještě více hlasitěji opakovalo a tak byl Petr nucen odložit sluchátko od ucha,nařež si všimnul,že u nich v kuchyni někdo je.Máma pořád ještě spala,ale Petr ji svým odchodem do kuchyně nechal ležet sluchátko u ucha.Ve sluchátku opět zapraskalo a Petrova maminka se probudila.Jen tak tak stihla Ptrovo omráčené tělo vytáhnout z lednice....Petr se probral až druhý den v nemocnici.Stála nad ním Jana a kroutila hlavou říkajíce:,,Já tě varovala.Ten hrob,nad kterým jsi vesele skotačilto byl hrob jednoho velice bohatého muže,kterého zabila jeho psychopatická třetí manželka.Napsala za něj dopis na rozloučenou,na jehož druhé straně byla slova"vždy tě budu milovat".Když ale byla z vraždy u soudu usvědčena,psychicky neudržela možnost,že by nechodila každý den na hřbitov navštěvovat svého muže a povídat si s ním.Propašovala do vězení jed a vzala si život,aby mohla být se svým milovaným.Říká se,že když někdo poškodí jeho hrob či se k němu jen přiblíží,stane se mu něco strašného.Naposledy když tam nějaká žena vyměňovala květiny,druhý den ráno byla mrtvá.Někdo ji uškrtil.To vím,protože jsem si chtěla vytisknout něco o městě na referát a našla jsem to na internetu.Podívej-mám dokonce fotku té paní.",,To je ta žena!"Z posledních sil vyhrkl Petr a jeho bezvládná hlava padla na polštář.Petr byl mrtev




30.01.2009 20:09:16 |
Autor: NIKOLA KURKOVA
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se